Zaječí lupen, oko Kristovo, devaterník, koňské kopyto či mateří líčko. Pod těmito i mnoha jinými názvy se skrývá jedna našemu oku velice známá bylinka s minimálními nároky pro život.
Poznáme ji především díky charakteristickému žlutému květu, který jako první zdobí louky, lomy, okraje polních cest či břehy potoků a je také první potravou včel a jiných opylovačů.
V lidové medicíně byla tato bylinka vyhledávaná a uchovávaná hlavně pro její schopnost uvolňovat hleny. Dále se podběl sbírá pro jeho protizánětlivé účinky a používá se při zánětu průdušek, astmatu nebo třeba při chrapotu. Mimo jiné obsahuje podběl slizy, třísloviny, vitamín C a spoustu dalších zdraví prospěšných látek.
Sbírat by se měly ještě ne zcela rozvinuté květy, protože úplně rozvinuté květy se při následném sušení rozpadají. V květnu se pak sbírají listy, které obsahují více účinných látek než květy. Z takto připravené usušené směsi lze připravovat čaj. Žluťoučký květ má však hořkou chuť, což je způsobeno obsahem tříslovin, proto se doporučuje připravovat čaj z podbělu společně s dalšími bylinkami, např. s nasládlým květem hluchavky.
Nedoporučuje se však dlouhodobé užívání, které by mohlo mít špatný vliv na játra. Těhotné a kojící ženy by podběl měly užívat pouze v rámci bylinkových směsí, kde podíl podbělu tvoří nejvýše 15 %.
Jak jinak lze podběl využít?
obklad – čerstvé listy rozmělněné na kaši se používaly při zánětu žil
sirup z listů – při astmatu či kašli
koupel – pro koupel nohou se spaří horkou vodou dvě hrsti listů, které se nechají 20 minut luhovat
inhalace – polévkovou lžíci květů i listů spařit vodou a následně výpary vdechovat pod ručníkem
Babský recept na čaj pro dobré vykašlávání
Z níže uvedených bylinek připravte rovným dílem směs, ze které spařte dvě čajové lžičky ¼ litrem vody. Denně můžete po doušcích vypít až 3 šálky teplého čaje s medem.
Iva Šimonková
